Dne 23. října 2007 navštívil jedno z center Projektu Šance rada velvyslanectví Státu Izrael Ziv Nevo Kulman a režisér Moshe Alafi. V Domě Šance je přivítal László Sümegh, koordinátor sdružení. Setkání se uskutečnilo v rámci Mezinárodního festivalu hudebních filmů Music on Film – Film on Music, kde byl promítán film režisíra Moshe Alafi NAF - „Dítě ulice“ o chlapci, který žije v Jeruzalémě na ulici.
Izrael v otázkách „Dětí ulice“ přiznal v roce 2004 číslo 38 615 zanedbávaných a zapomenutých dětí. Česká republika uvádí mizivá čísla.
Otázka: „ Pane László, jaký je stav problematiky „Dětí ulice“ v České Republice?“
Odpověď László Sümegh:
Všeobecně je všechno v relativním pořádku…! Roste ale pocit beznaděje, ztráta identity a motivace dětí a mládeže, ale i dospělých žijících za horizontem společnosti což je výsledkem pokynů převážně nedůsledných represivně preventivních opatření úřadů, které zapomínají na lidské potřeby a práva jedinců naší společnosti. Vzhledem k neustálým nedůsledným represivním zásahům úřadů s cílem „co občan nevidí, tak není“ se produkt společnosti (problém) rozlézá a vzniká ,,efekt koberec“, kdy se místo řešení problému daná problematika přesouvá do jiných sociálně patologických jevů společnosti, a tím dochází k potlačování celé problematiky, z čehož vyplývá znásobení, nemožnost kontroly a preventivní práce s danou populací společnosti. Vzhledem k přístupu represivního orgánu ke klientele Projektu Šance, který má za úkol od úřadů z místa výskytu mladé lidi vyhnat, dochází k psychickému atakování, které má za výsledek pocity beznaděje, což je vstupní brána ke kriminalitě…! Současná realita mluví sama za sebe. Většina klientů jsou absolventi státní péče, kteří žijí v bludném kruhu mezi ulicí a vězením. Práce v terénu je náročná na psychiku a na osobní bezpečnost streetworkera. Situace je vážná. V praxi můžeme říci, že terénní sociální pracovník je jednou nohou (pravou) ve věznici a druhou (levou) v nemocnici. V době razií (represivní preventivní zásah policie) je streetworker na úrovni své klientely, se kterou pracuje, protože dle úředníků je po čas terénní sociální práce součástí dění. Vždy je účinnější z hlediska prevence HIV/AIDS i dalších pohlavně přenosných nemocí (STD) /syfilis, kapavka, žloutenky…/, pocitu beznadějnosti, POULIČNÍCH GANGŮ, DROG a KRIMINALITY ,,zdánlivě“ daný problém ,,tolerovat“ ve vyčleněném prostoru, a mít ho tak pod kontrolou, a tudíž minimalizovat negativní zdravotně sociální dopady na společnost, než je ignorovat, případně neadekvátním přístupem úřadů znemožnit sociální práci s klientelou. Tím by se úřady v ČR velmi úspěšně podílely na prevenci sociálně patologických jevů a dekriminalizaci nejenom sexuálně zneužívaných mladých lidí a obětí obchodování s lidmi, kteří žijí na ulici. Řešením by mohla být Zóna prevence.
Otázka: „ Jak problém „Dětí ulice“ řešíte v Izraeli?“
Odpověď režiséra Moshe Alafi
Vláda v Izraeli se o problematiku skutečně zajímá. Současně jsou zapojeny i soukromé organizace, nejvýznamnější je ELEM, ale i řada menších organizací v dalších městech, které fungují především se zaměřením na určitou oblast. Jsou to zejména organizace s náboženským zaměřením např. CHABAD. Je důležité, aby bylo o problému obecné povědomí a to bylo i záměrem filmu NAF.
Odpověď rada Ziv Nevo Kulman
Moshe Alafi je na tento problém expert. Film na mě velmi zapůsobil a velmi jsem se z něj poučil. Zejména na mě zapůsobilo, že v centru Jeruzaléma, pár kroků od hlavních míst města, stejně tak jako v Praze na hlavním nádraží, žijí děti a mládež bez povšimnutí veřejnosti.
Otázka: „ Pokolikáté jste v podobném centru pro „Děti ulice? Jak na Vás působí?“
Odpověď rada Ziv Nevo Kulman
V takovém středisko jsem poprvé. Zaujala mne zde především péče a laskavost lidí, kteří se starají o chod centra a snaží se o vytvoření místa s přátelskou atmosférou. Také na mě pozitivně zapůsobilo i to, že i anonymní dárci podporují Projekt Šance.
Odpověď režisér Moshe Alafi
Navštívil jsem asi 20 podobných míst v Jeruzalému i jinde na světě. Většinu z nich vedou lidé s podobným nadšením a zaujetím jako zde v Praze. Bez takových lidí jako je László podobné místo nemá šanci vzniknout. Hlavní rozdíl mezi Prahou a ostatními místy v cizině je ve věku klientů – zde se jedná o mládež a jinde jsou to především děti.
Otázka: „Spolu s klienty jste zkusili smontovat několik propisek, neuvažujete o změně profese?
Odpověď rada Ziv Nevo Kulman
Proč ne? Málokdy se cítím tak užitečný. Diplomacie má za hlavní cíl spojovat lidi dvou zemí. Jejím úkolem je, ale ukazovat i horší stránky života ve své zemi. Ukazuje se ale, že podobné problémy má většina vyspělých zemí. Co se týká Státu Izrael a České republiky jsou problémy a zkušenosti podobné. Velmi by mě zajímalo, jak budou klienti Projektu Šance reagovat na film NAF, na který byli pozvaní.
Odpověď režisér Moshe Alafi
Okamžitě.
Izrael v otázkách „Dětí ulice“ přiznal v roce 2004 číslo 38 615 zanedbávaných a zapomenutých dětí. Česká republika uvádí mizivá čísla.
Otázka: „ Pane László, jaký je stav problematiky „Dětí ulice“ v České Republice?“
Odpověď László Sümegh:
Všeobecně je všechno v relativním pořádku…! Roste ale pocit beznaděje, ztráta identity a motivace dětí a mládeže, ale i dospělých žijících za horizontem společnosti což je výsledkem pokynů převážně nedůsledných represivně preventivních opatření úřadů, které zapomínají na lidské potřeby a práva jedinců naší společnosti. Vzhledem k neustálým nedůsledným represivním zásahům úřadů s cílem „co občan nevidí, tak není“ se produkt společnosti (problém) rozlézá a vzniká ,,efekt koberec“, kdy se místo řešení problému daná problematika přesouvá do jiných sociálně patologických jevů společnosti, a tím dochází k potlačování celé problematiky, z čehož vyplývá znásobení, nemožnost kontroly a preventivní práce s danou populací společnosti. Vzhledem k přístupu represivního orgánu ke klientele Projektu Šance, který má za úkol od úřadů z místa výskytu mladé lidi vyhnat, dochází k psychickému atakování, které má za výsledek pocity beznaděje, což je vstupní brána ke kriminalitě…! Současná realita mluví sama za sebe. Většina klientů jsou absolventi státní péče, kteří žijí v bludném kruhu mezi ulicí a vězením. Práce v terénu je náročná na psychiku a na osobní bezpečnost streetworkera. Situace je vážná. V praxi můžeme říci, že terénní sociální pracovník je jednou nohou (pravou) ve věznici a druhou (levou) v nemocnici. V době razií (represivní preventivní zásah policie) je streetworker na úrovni své klientely, se kterou pracuje, protože dle úředníků je po čas terénní sociální práce součástí dění. Vždy je účinnější z hlediska prevence HIV/AIDS i dalších pohlavně přenosných nemocí (STD) /syfilis, kapavka, žloutenky…/, pocitu beznadějnosti, POULIČNÍCH GANGŮ, DROG a KRIMINALITY ,,zdánlivě“ daný problém ,,tolerovat“ ve vyčleněném prostoru, a mít ho tak pod kontrolou, a tudíž minimalizovat negativní zdravotně sociální dopady na společnost, než je ignorovat, případně neadekvátním přístupem úřadů znemožnit sociální práci s klientelou. Tím by se úřady v ČR velmi úspěšně podílely na prevenci sociálně patologických jevů a dekriminalizaci nejenom sexuálně zneužívaných mladých lidí a obětí obchodování s lidmi, kteří žijí na ulici. Řešením by mohla být Zóna prevence.
Otázka: „ Jak problém „Dětí ulice“ řešíte v Izraeli?“
Odpověď režiséra Moshe Alafi
Vláda v Izraeli se o problematiku skutečně zajímá. Současně jsou zapojeny i soukromé organizace, nejvýznamnější je ELEM, ale i řada menších organizací v dalších městech, které fungují především se zaměřením na určitou oblast. Jsou to zejména organizace s náboženským zaměřením např. CHABAD. Je důležité, aby bylo o problému obecné povědomí a to bylo i záměrem filmu NAF.
Odpověď rada Ziv Nevo Kulman
Moshe Alafi je na tento problém expert. Film na mě velmi zapůsobil a velmi jsem se z něj poučil. Zejména na mě zapůsobilo, že v centru Jeruzaléma, pár kroků od hlavních míst města, stejně tak jako v Praze na hlavním nádraží, žijí děti a mládež bez povšimnutí veřejnosti.
Otázka: „ Pokolikáté jste v podobném centru pro „Děti ulice? Jak na Vás působí?“
Odpověď rada Ziv Nevo Kulman
V takovém středisko jsem poprvé. Zaujala mne zde především péče a laskavost lidí, kteří se starají o chod centra a snaží se o vytvoření místa s přátelskou atmosférou. Také na mě pozitivně zapůsobilo i to, že i anonymní dárci podporují Projekt Šance.
Odpověď režisér Moshe Alafi
Navštívil jsem asi 20 podobných míst v Jeruzalému i jinde na světě. Většinu z nich vedou lidé s podobným nadšením a zaujetím jako zde v Praze. Bez takových lidí jako je László podobné místo nemá šanci vzniknout. Hlavní rozdíl mezi Prahou a ostatními místy v cizině je ve věku klientů – zde se jedná o mládež a jinde jsou to především děti.
Otázka: „Spolu s klienty jste zkusili smontovat několik propisek, neuvažujete o změně profese?
Odpověď rada Ziv Nevo Kulman
Proč ne? Málokdy se cítím tak užitečný. Diplomacie má za hlavní cíl spojovat lidi dvou zemí. Jejím úkolem je, ale ukazovat i horší stránky života ve své zemi. Ukazuje se ale, že podobné problémy má většina vyspělých zemí. Co se týká Státu Izrael a České republiky jsou problémy a zkušenosti podobné. Velmi by mě zajímalo, jak budou klienti Projektu Šance reagovat na film NAF, na který byli pozvaní.
Odpověď režisér Moshe Alafi
Okamžitě.
|
|
|
|
|
